19.3.2013
Systém sociálního zabezpečení v České republice bývá tradičně rozdělován do tří pilířů. Prvním je sociální pojištění, pod které spadá důchodové, nemocenské a veřejné zdravotní pojištění. Druhým je sociální zaopatření obsahující dávky testované tedy příspěvek na dítě, na bydlení a porodné a dávky netestované, tedy rodičovský příspěvek, pohřebné a dávky pěstounské péče. Třetím a posledním pilířem systému sociálního zabezpečení potom je systém sociální pomoci, obsahující sociální péči, sociální služby a pomoc v hmotné nouzi.
Tento článek se bude vzhledem k tématu celého čísla zabývat třetím pilířem sociálního systému, konkrétně Zákonem o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a Zákonem o sociálních službách, neboť právě tyto zákony reflektují propojenost sociálních a zdravotních potřeb zdravotně postižených osob. Je zřejmé, že osoby zdravotně postižené potřebují k zajištění svých životních potřeb vynaložit větší množství finančních prostředků, než osoby nehendikepované, přitom však mají pouze omezené pracovní možnosti a nemohou tedy dosahovat příjmů, které by tyto zvýšené životní náklady dokázaly pokrýt. Uvedené zákony se snaží tuto sociální nerovnost snižovat, tak aby nemohlo být kladeno rovnítko mezi osobu zdravotně postiženou a sociálně vyloučenou.
Jak je stanoveno úvodním ustanovením, Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením upravuje poskytování peněžitých dávek osobám se zdravotním postižením určených ke zmírnění sociálních důsledků jejich zdravotního postižení a k podpoře jejich sociálního začleňování. Podle tohoto zákona jsou poskytovány dvě dávky, příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku. O dávkách rozhoduje Krajská pobočka Úřadu práce, žádost o jejich přiznání však lze podat také na kontaktním pracovišti Úřadu práce nebo elektronicky. Formuláře jsou k dispozici na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.
Nárok na příspěvek na mobilitu má osoba starší 1 roku, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, opakovaně se v kalendářním měsíci dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby. Výše příspěvku činí 400,- Kč na kalendářní měsíc. K žádosti o příspěvek na mobilitu je třeba připojit označení praktického lékaře žadatele, důvod dopravy a čestné prohlášení, že se osoba opakovaně dopravuje nebo je dopravována.
Druhou dávkou poskytovanou dle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním pojištěním je příspěvek na zvláštní pomůcku. Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se přitom považuje nepříznivý zdravotní stav, který trvá nebo má trvat déle než 1 rok.
Žadatel této dávky musí být vždy osoba starší jednoho roku, pro některé pomůcky je však stanovena věková hranice vyšší. Má-li být příspěvek použit pro pořízení motorového vozidla, schodolezu, stropního zvedacího systému, schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo na úpravu bytu musí být osoba starší tří let a pro pořízení vodícího psa dokonce patnácti let.
Výše příspěvku je stanovena podle ceny pomůcky, avšak pokud jde o pomůcku levnější než 24.000,- Kč může být příspěvek poskytnut pouze osobám, jejichž příjem nebo příjem společně posuzovaných osob je nižší než osminásobek životního minima. Životní minimum v současnosti činí 3.410,- Kč pro první dospělou osobu v domácnosti. Tato dávka tedy může být poskytnuta pouze osobám s nižším měsíčním příjmem než 27.280,- Kč. Pokud však žije v jedné domácnosti více osob, jejich životní minimum se posuzuje společně. Pro druhou a další dospělou osobu v domácnosti činí životní minimum již jen 2.830,- Kč, pro dítě do 6 let 1.740,- Kč, pro dítě od 6 do 15 let 2.140,- Kč a pro nezaopatřené dítě od 15 do 26 let 2.450,- Kč. Životním minimem společně posuzovaných osob je pak součet jednotlivých částek. Žijí-li tedy v domácnost dvě dospělé osoby společně s jedním pětiletým a druhým desetiletým dítětem činí jejich životní minimum 10.120,- Kč. Pokud by jedna s těchto osob byla osobou zdravotně postiženou žádající o příspěvek na zvláštní pomůcku do 24.000,- Kč, nesměl by celkový měsíční příjem takové domácnosti dosahovat 80.960,- Kč.
U příspěvku poskytovaného na pomůcku dražší než 24.000,- Kč se příjem žadatele zpravidla nezkoumá. Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku činí 350.000,- Kč, s výjimkou příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaného na pořízení schodišťové plošiny, jehož maximální výše činí 400.000,- Kč. Spoluúčast žadatele na ceně pomůcky je 10%, stejně jako u pomůcky levnější než 24.000,- Kč, může být však s přihlédnutím k sociálním a majetkovým poměrům snížena. Nejméně však činí vždy 1.000,- Kč.
Zvláštní podmínky má dále poskytnutí příspěvku na pořízení pomůcky, kterou je motorové vozidlo. Maximální výše tohoto příspěvku činí 200.000,- Kč a může být opakovaně poskytnut jen jednou za deset let.
Cena pomůcek se zpravidla hodnotí v jejich základním a co možná nejvíc ekonomickém provedení. Maximální výše příspěvků na zvláštní pomůcku, která může být jednomu žadateli poskytnuta v pěti po sobě jdoucích letech je 800.000,- Kč, nebo 850.000,- Kč, byl-li poskytnut příspěvek na schodišťovou plošinu.
K žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku je třeba doložit doklad o příjmu žadatele, označení praktického lékaře žadatele, četnost a důvod dopravy a čestné prohlášení o schopnosti řídit motorové vozidlo či být jím dopravován, jde-li o příspěvek na motorové vozidlo, druh a cenu zvláštní pomůcky, a souhlas vlastníka nemovitost s instalací zařízení, jde-li o poskytnutí příspěvku na schodišťovou plošinu, schodišťovou sedačku či stropní zvedací systém.
Druhým výše zmiňovaným zákonem je Zákon o sociálních sužbách, který definuje sám sebe jako úpravu podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, a tedy se nedotýká pouze osob se zdravotním postižením, ale v části o sociálních službách také osob sociálně slabých či vyloučených.
V první řadě se podle tohoto zákona poskytuje příspěvek na péči osobám závislým na péči jiné osoby. Také o přiznání tohoto příspěvku, stejně jako příspěvků výše uvedených rozhoduje Krajská pobočka Úřadu práce a žádost lze podat také na nejbližším kontaktním pracovišti Úřadu práce či elektronicky prostřednictvím portálu Ministerstva práce a sociálních věcí.
Zákon rozlišuje čtyři stupně závislosti na péči jiné osoby, tedy lehkou závislost, středně těžkou závislost, těžkou závislost a úplnou závislost, a to podle počtu základních životních potřeb, které osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sama. Hranice těchto úkonů se pak liší u osob před dosažením osmnáctého roku věku a po jeho dosažení. U osoby starší 18 let, která nezvládá tři nebo čtyři základní životní potřeby jde o lehkou závislost, o úplnou závislost pak jde, nezvládá-li tato osoba sama devět nebo dokonce všech deset základních životních potřeb, které zákon stanoví. Jsou jimi mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.
Výše příspěvku na péči je stanovena podle věku a stupně závislosti žadatele, přičemž osoba starší osmnácti let má za kalendářní měsíc nárok na 800,-Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), 4.000,- Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), 8.000,- Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost) a na 12.000,- Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).
Pro rozhodnutí o nároku na příspěvek na péči a jeho výši, tedy rozhodnutí o stupni závislosti žadatele, provádí krajská pobočka Úřadu práce sociální šetření, při kterém zjišťuje schopnost samostatného života žadatele v jeho přirozeném prostředí. Toto šetření provádí sociální pracovník. Krajská pobočka úřadu práce si vyžádá posouzení stupně závislosti osoby od příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Posudek vychází zejména z nálezu zdravotnického zařízení a z výsledku sociálního šetření. Opravným prostředkem proti rozhodnutí Krajské pobočky Úřadu práce je odvolání, o kterém rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Přiznáním příspěvku však povinnosti žadatele nekončí, Krajská pobočka Úřadu práce totiž také kontroluje jeho využití v souladu se zákonem. Příjemce příspěvku je tak na jeho žádost vždy povinen prokázat, že příspěvek je skutečně užíván k zajištění pomoci.
Druhou pomocí upravenou Zákonem o sociálních službách je poskytování služeb sociálního poradenství, sociální péče a sociální prevence. Služby zákon dále dělí do tří kategorií na služby pobytové, spojené s ubytováním osoby v zařízení sociálních služeb, ambulantní, za kterými osoba dochází, a terénní, které se osobě poskytují v jejím přirozeném prostředí.
Dle zákona se zřizuje celkem dvacet druhů zařízení sociálních služeb se zaměřením na různé skupiny osob od zdravotně postižených, přes seniory, osoby bez domova či osoby po výkonu trestu odnětí svobody. Jsou to centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, azylové domy, domy na půl cesty, zařízení pro krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, terapeutické komunity, sociální poradny, sociálně terapeutické dílny, centra sociálně rehabilitačních služeb, pracoviště rané péče, intervenční centra a zařízení následné péče.
Hlavními činnostmi těchto zařízení podle jejich zaměření na jednotlivou skupinu osob je pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, telefonická krizová pomoc, nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností. Je tedy zřejmé, že paleta poskytovaných služeb je velmi široká, a to v závislosti na rozdílnosti potřeb jednotlivých skupin osob, kterým jsou sociální služby určeny. Společným pojítkem těchto služeb je však cíl zlepšit sociální situaci příjemce služby, začlenit ho více do společnosti a pomoci mu zvládat úkony či nástrahy každodenního života.
Sociální služby je dále možno rozdělit podle způsobu a výše úhrady za jejich poskytování. Některé jako např. sociální poradenství, raná péče, krizová pomoc, sociální služby intervenčních center jsou poskytovány zcela zdarma, některé však příjemce musí hradit.
U pobytových služeb poskytovaných v týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem a zdravotnických zařízeních lůžkové péče hradí příjemce jednak ubytování a stravu a dále poskytovanou péči. Úhrada za péči je pak hrazena příspěvkem na péči osoby, v případě týdenního stacionáře pouze jeho třemi čtvrtinami. Po úhradě za ubytování a stravu při poskytování pobytových služeb v týdenních stacionářích musí dále osobě zůstat alespoň 25 % jejího příjmu, a při poskytování dalších uvedených pobytových služeb alespoň 15 % jejího příjmu.
Poskytování dalších služeb pro zdravotně postižené jako jsou např. asistenční a pečovatelské služby, předčitatelské a průvodcovské služby, odlehčovací služby apod. je plně hrazeno jejich příjemcem, a to až na výjimky, kdy příjemcem jsou např. rodiny, ve kterých se současně narodily 3 nebo více dětí, a to do čtyř let věku těchto dětí, účastníci odboje atd.
Systém sociální pomoci tedy obsahuje tři dávky určené výlučně pro zdravotně postižené osoby a také poskytování sociálních služeb, jejichž celá řada je určena právě těmto osobám. Ačkoli se jistě ukazuje, že konkrétní potřeby jednotlivých osob, jsou často daleko nákladnější a sociální dávky k jejich úhradě nepostačují, je orientace v systému jednotlivých dávek a služeb velice důležitá a může přispět k maximální efektivitě jejich využití.
